Papírkování #1

V poslední době mě přechází nálada na kreslení. Vlastně mám pocit, že v mém roce se najde více těch chvílí, kdy mě prostě nebaví ani tužka ani digitální kresba. Už poměrně dlouho jsem neotevřela svůj skicák a od posledních obrázků z něj - kreseb Hadleye a Ramina - jsem se o nic pořádného nepokusila. Když do toho nepočítám školu, samozřejmě. Na umělecké škole prostě nemůžu říct, že se mi nechce pracovat.

Kresbu Hadleye považuji za svůj vrchol (odkaz na článek) v kreslení lidí. Tohle je TEN bod, ke kterému jsem koncem června, kdy jsem lidi začala kreslit, vzhlížela. Tehdy jsem nevěřila, že ho dosáhnu. Ne letos. Možná jsem nevěřila ani na to někdy. Pořád proto nedokážu uvěřit, že ta stránka v mém skicáku je skutečně kreslená mou rukou. Protože se mu to podobá. Protože se mi to líbí - snad jako jediný z mých obrázků.
Ramin... byl takovým pokusem (odkaz na článek). Chtěla jsem zkusit něco nového, nekreslit stále jen lidské tváře. Jistě, u kreslení lidí jsem zůstat chtěla, ale chtěla jsem to také nějak obměnit. Aby to bylo trochu jiné. Volba padla na černý papír a bílou pastelku, protože jsem si vzpomněla na své práce, které jsem měla před dvěma roky donést k talentovým zkouškám. S těmi mi pomáhal učitel ze ZUŠky a portrét mě přinutil přesně takto nakreslit. Vzpomněla jsem si, jak strašně mi to nešlo. A teď vzpomínám, jak strašně mě bavilo Ramina na černý papír kreslit. Juj, a i tady jsem nadmíru spokojená.
Ze svého kreslícího bloku viním, jak se mi zdá, právě tyto dva obrázky. Protože jsou v mých očích dokonalé. To nejdokonalejší, čeho jsem byla schopná. Teď se bojím do skicáku cokoliv načmárat, abych nepřestřihla laťku, kterou tyto dva obrátky nasadily, a nezřítila se opět do hlubin neschopnosti. Ačkoliv vím, že přesně tam spěji.

Nemám náladu otevírat skicák, nové plátno v SAI a vlastně ani cokoliv jiného tvořit. Kromě psaní, samozřejmě. Takže vlastně ani nepokračuji ve svém Inktoberu - vlastně už spíše Inkvemberu ačkoliv bych chtěla... ale zároveň na to opravdu nemám náladu. Ale já to do konce listopadu dodělám, a když ne, udělám si třeba i Inkcember, bude-li to nutné. Zkrátka, do konce roku to dodělám, snad.

Na co mám ale někdy náladu jsou papírky - takové ty klasické, kancelářské čtverečky barevného papíru na psaní poznámek. Baví mě na ně dělat malé skici a vlepovat si je potom do skicáku. Není pak jen černobílí. Je barevný. Baví mě to i přes to, že zaznamenávám úpadek. Od začátku školy jsem se portrétům věnovala méně, než bych chtěla a znovu to začalo jít do kytek. Stále mám nutkání dávat oči příliš blízko k sobě a samozřejmě si toho stihnu všimnout, až když jsou obě vystínované. Klasika. Co se dá dělat, ne u každého obrázku si rozměřuji obličej jako u Hadleye, aby byl co možná nejpřesnější originálu. Asi bych s tím měla začít.
Tohle ale neměl být článek plný textu o mé kreslící krizi. Vůbec ne, nevím, co to mám ve zvyku všechno příliš obkecávat.

To umělé světlo se na focení fakt nehodí, omluvám se, lepší jsem neměla.

Hadley Fraser / 4. 9. 2017 • Tento skeč vznikl ještě začátkem školy, kdy jsem ty portréty tolik nezanedbávala a vlastně se mi i líbí. Hadley mi tady přijde takový... roztomilý. Myslím, že to dělá ten skvělý knír, kvůli kterému jsem se mi při sledování Les Misérables nejprve smála, a který nyní neskutečně miluji - ano, miluji knír. Je zvláštní, že ho mám i v této roli ráda, třebaže při posledních scénách na barikádě nadávám jako špaček, když vydává rozkaz pozabíjet mé oblíbené chlapce barikády.

Matthew MacFadyen / 29. 9. 2017 • Povím vám, on na té fotce byl tak krásný! Osobně tohoto herce nepovažuji na nejhezčího z herců, ale jednoduše v něm vidím toho typického britského gentlemana; možná kvůli jeho roli pana Darcyho v Pýše a předsudku nebo inspektora Edmunda Reida v seriálu Ripper Street.

Ramin Karimloo / 4. 11. 2017 • Jde vidět, že jsem měsíc nekreslila lidi. Tedy, v rámci Inktoberu jsem jich pár nakreslila, jenomže tam jsem se nezabývala tolik světly a stíny a vůbec, jela jsem podle vlastní fantazie, bez předlohy. Proto mě mrzí, že se mi podařila Ramina tak dotentit. A mu to přitom na té fotce tak sluší. A tady ty vlasy má jako mladší a pohlednější verze doktora Frankensteina.

Hadley Fraser / 10. 11. 2017 • Opravdu nemám páru o tom, kde se tady zase bere. Na svou obhajobu můžu jedině říct, že původně měl být součástí obrázku taky Ramin Karimloo, kterého jsem ale bohužel pokazila takovým způsobem, že jsem jeho polovinu musela odstřihnout. Nicméně další pokud o kresbu na černý papír a tentokrát solidně pokažená.

Erik - The Phantom of the Opera 1925 / 10. 11. 2017 • Závěr mého Deníčků úpadku patří mé, v současné době snad nejoblíbenější literární i muzikálové postavě, Fantomu opery. Zde jsem si vybrala jeho verzi z první adaptace knihy od Lerouxe. Upřímně jsem film zatím neviděla, pouštěla jsem si z něj některé scény ale těším se, až si na něj udělám čas. Bude snad mé první seznámení s němým filmem.