Inktober | část 2.

Další týden za mnou a musím říct, že tento byl možná z pohledu kreseb vydařenější, nicméně mnohem hektičtější. Aniž by mě to samotnou nějak zvláště těšilo, musela jsem se po večerech věnovat víc škole, než papíru a tuši a protože je brzy ráno stále ještě tma (a povětšinou jedu autobusem, ve kterém nejde svítit) nemohla jsem se učení do školy věnovat po cestě - nehledě na to, že v šest ráno stále ještě nejsem dostatečně probuzená a tma všude kolem mě v tom tak akorát podporuje.

Jsem sama se sebou ale spokojená, částečně. Pomalu si začínám více rozumět jak s tuší, tak s anilinkami (!!!), jejichž barevnost upřímně miluji. A co více, konečně jsem se dostala také k jiným postavám, než jen ke svým.

« předchozí část | následující část »

♦ 8. den - nemrtvý | Kostík

Ani nevím, jak jsem na tuto postavu přišla. Byla dlouho v hlubokém zapomnění, když tu náhle vyplula z mých vzpomínek digitální kresba, kterou jsem nakreslila tři roky zpátky. Bylo to v době, kdy jsem s digitálním kreslením začínala a tehdy jsem byla nemocná. Ležela jsem v posteli s čajem a tabletem a kreslila tohoto lvíka, kterého jsem vymyslela ani nevím jak. Ale byl a vrátil se, aby mohl opět být. Kostíku, vítej mezi Bellmoralskými postavami!

♦ 9. den - bard | Nicolas /w Kami

Při kreslení tohoto jsem došla k názoru, že jsem už dlouho nenakreslila žádného člověka a proto bych si na to opět měla udělat čas, abych se vyvarovala dalším, jako je tento. Původně jsem byla relativně spokojená se skicou, poté jsem ale udělala tuší prví šmouhu a bylo mi jasné, že tohle dopadne všelijak, jen ne podle mých představ. Přidávám tento obrázek k seznamu méně povedených kreseb tohoto Inktoberu a doufám, že další lidi se vyvedou lépe.

♦ 10. den - okřídlený | Zero /w Zero

Tohle se mi líbí. Nebudu vám lhát a na rovinu řeknu, že jsem zatím z celého Inktoberu s tímto obrázkem nejvíce spokojená. A jak jsem se původně bála, že to anilinkami pokazím, musela jsem konstatovat, že to není vůbec špatné a že bych barvám snad měla dát další šance. My si k sobě nakonec cestu najdeme, pevně v to věřím. Jen to chce čas. Snad se to Zero líbilo alespoň částečně tak, jako mně, protože jsem už dlouho nebyla s něčím tak příjemně spokojená.

♦ 11. den - démon | Brian

Oprostila jsem se od fixů, kterými jsem obvykle zvýrazňovala stíny a uchýlila se ke šrafuře, která mě sice baví, ale jejíchž styl jsem si ještě tak docela neurčila. Jinak je to ale zábava a baví mě to. Navíc se mi líbí, co se dá dělat s tuší, když se zředí s trochou vody. Na celém letošním Inktoberu mě však nejvíce překvapuje, že jsem zatím ani jednou nerozlila tuš, což je celkem úspěch - jen doufám, že se mi to nyní nepodařilo zakřiknout. Nerada bych utírala tuš ze stolu nebo hůř, z notebooku.

♦ 12. den - duchovní | Ngani

Mám jednu skvělou vlastnost, a to pokazit všechno, co se mi líbí. Tak či onak to není nejhorší a já jsem stále spokojená, především s orlosupem, kterého jsem se snažila vystínovat co nejrealističtějšího. Nevím, jestli se mi to podařilo, já jsem ale každopádně spokojená. Ta tuž mě vážně začíná bavit čím dál víc, Inktober je skvělá věc! V Bellmoralu je sice orlosup podoba boha vzduchu, je ale také jakýmsi pojítkem mezi světem živých a mrtvých. A duchovní Nadaní dokáží rozmlouvat ve snách s bohy - má rysice Ngani je jednou z takových.

♦ 13. den - bůh (dobrý) | Lutuma, Matka příroda
Tato bohyně jsem si ze všech Bellmoralských bohů líbí snad nejvíce. Ani moc nevím proč, snad, že byla první, dávno před tím (dávno... dva roky), než se myšlenka na Nadané vůbec zformulovala. Pamatuji si, že se vůbec poprvé objevila v příběhu z města Justitin, kde se její socha v tamějším parku nachází. Obvykle má na hlavě věc z květin, na který jsem ovšem zapomněla a musí si tedy vystačit s kvítím za ušima. V digitální kresbě jsem ji kreslila už párkrát... tady se mi ale povedla (dle mého) nejvíc.

♦ 14. den - bůh (temný) | Disaris, bůh stínů
Vitím to tak, že Inktober pro mě bude měsícem, kdy nedostanu tuž z rukou. Ne, vážně, jsem strašně nepořádná ať kreslím nebo maluji čímkoliv a tuž je snad nejhorší. Ani bych se nedivila, kdyby se mi ten pigment vsál do kůže a už tam zůstal. Inu, možná bych pak mohla být Šerochodcem... i když asi ne, tichá a nenápadná chůze není můj obor. Poslední kresba tohoto týdne znázorňuje boha Šerochodců. Není hmotnou postavou, pouze stínem...