Když mě hudba nutí kreslit

Když jsem se koncem školy dívala asi po šesté za dva měsíce na filmový muzikál Les Misérables, procházela kolem mě zrovna máma a tvrdila, že jsem na tom závislá. Nevím, jestli je přesné mluvit tady o závislosti, já to osobně nazývám láskou. Propadla jsem tomu, těm písničkám, které si pamatuji nazpaměť - a to v anglické, i české verzi (která má kupodivu krásný překlad). Hudba inspiruje - a není se tedy ani moc divit, že mám neustálé nutkání kreslit herce a postavy z Hugova pera, když v jednom kuse poslouchám buď písně ze samotného muzikálu, nebo písně od herců- zpěváků.

Enjolras (Aaron Tveit) a Grantaire (George Blagden) / 27. 7. 2017

„Let me sleep here."
„Go sleep elsewhere."
„Let me sleep here - until I die here."
„Grantaire, you are incapable of belief, of thought, of will, of live, and of death."
„You will see."

Grantaire po milionté na tomto blogu, Enjolras po druhé. Tyto dvě postavy jsou vůbec mé nejoblíbenější z Les Mis - miluji jejich vztah; Enjolrasovu averzi vůči Grantairovi, oplácenou nekonečnou zbožností. Tyto kresby vznikly ve stejný den, s odstupem pár hodin, přičemž Grantaira jsem dokončila někdy kolem oběda. Strašně se mi líbil ten styl, kterým je kreslený a chtěla ho zopakovat i na podruhé... nicméně se mi to příliš nepodařilo a portrét se ani moc nepodobá předloze. Co naplat, zjistila jsem, že se neumím držet jednoho stylu - což bude i na konci článku dobře vidět.

Edgar Allan Poe / 25. 7. 2017
Jake Gyllenhaal / 29. 7. 2017

Dávat sem jednotlivé skeče chronologicky, jak jsou za sebou by bylo zřejmě lepší, nicméně já jsem chaotický člověk a Bídníci jsou pro mě na první místě. Edgara jsem nakreslila ještě v době, kdy jsem neměla po ruce svůj skicák, neboť jsem ho zapomněla u babičky. Jak jde poznat, všechny čtyři portréty jsou jiným stylem, který jsem nazvala "kresli pokaždé jako jiný člověk". Na druhou stranu se možná časem dokopu k nějakému, která mi bude vyhovovat a možná mi i zůstane. V mém případě bych se ale tomu divila.

Hadley Fraser jako Grantaire (2010) a vojenský velitel (2011) v Les Misérables / 2. 8. 2017

„Byl ohromně ošklivý..."
Stejně jako v případě George na něj popis Grantaira nesedí. Zjišťuji, že když něčemu propadnu, mám potřebu to neustále kreslit. Bídníci jedou stále dokola a já se už těším, až dokreslím aktuální obrázek, abych mohla znovu nakreslit Hadleye. Ve filmovým Bídnících sice neměl velkou roli - jen vydal příkaz postřílet mé oblíbené studenty (zatraceně, vždyť je jedním z nich!), strašně jsem ale chtěla nakreslit ten fajnový knír. Namalovat, čímž jsem to celé pokazila a z mé asi milionté platonické lásky udělala domorodého černocha v kostýmu vojáka. Dokonce i Grantaire na papírku pochybuje, že ten člověk je on.
Nejdříve jsem neustále zmiňovala George - teď to bude Hadley. Omluvte mě, ale zřejmě mě lehce kdeco dokáže nadchnout. Kromě toho mám pocit, že si díky tomuto muži zakládám na další závislosti - na Fantomu opery - kde Hadley hraje spolu s dalším skvělým hercem z divadelních Bídníků - Raminem Karimloo.

Bronn (Jerome Flynn) / 4. 8. 2017
Tyrion Lannister (Peter Dinklage) / 5. 8. 2017

Musím říct, že v případě těchto dvou kreseb jsem spokojená. Ačkoliv jsme na každou použila jiný styl. I když obejdu Tyrionovy špatné vousy a vlasy. Z Hry o trůny jsou tohle dvě z mých oblíbených postav, časem možná dokreslím i ostatní.
Jako poslední mám malou ochutnávku s mé nynější závislosti (ačkoliv jsem Fantoma ještě neviděla celého), v podání Ramina Karimloo. Pár dní (asi týden a půl) jsem neměla prostor ke kreslení a teď bojuji se špatným pocitem, že jsem opět zapomněla, jak stínovat. A celkově kreslit. S polovinou obličeje je těžké to pořádně zhodnotit.

No řekněte, dá se do tohoto nezamilovat?