O tom, jak jsem se přestala štítit lidí

Na začátek, lidí se děsím stále stejně. Zvláště těch početnějších skupinek. Tento článek ale nebude o mých problémech s lidmi z masa a kostí, nýbrž s lidmi na stránkách skicáků.

Mám opravdu problém se postavit čelem tomu, čeho se bojím. Jistě, když zrovna nepočítám s horory. Ale odhodlala jsem se konečně k něčemu, v čem jsem viděla obrovský problém a před čím jsem neustále utíkala ke kreslení zvířat. Vyšla jsem vstříc kreslení lidí. Vždy jsem je neskutečně mutovala, nebyla jsem schopná jim dát ty správné proporce a proto jsem z toho udělala svou noční můru. Ke konci června se ve mně ale něco zlomilo.

Byla jsem zrovna u babičky a protože nešla wifi, musela jsem si vystačit s tím, co jsme měla. Vedle mě sice leželi otevření Bídníci, ale místo po knize jsem sáhla po stohu měkkých papírů a dědově tužce a jala se prohlížet galerii v mém mobilu, která je plná obrázků z muzikálu Les Misérables (Bídníků). Skutečnost je taková, že první tři obrázky byly otřesné, čtvrtý ucházel, ačkoliv jsem své platonické lásce Grantairemu (kterého v Les Mis hraje naprosto dokonalý George Blagden) udělala prapodivný duck face. Nacpala jsem kresby do brašny na notebook a zatvrzele si řekla, že to nemá cenu.

Jenže ani na druhý den se připojení k internetu nerozběhlo. A prázdné listy papíru se na mě spolčily společně s propiskou, neodolala jsem jim. Mé snažení začalo od znova. A tehdy se to stalo - začalo mě to bavit.

V horní řadě: elf, Arno Dorian z Assassin's Creed: Unity, Krátura
V dolní řadě: pan Darcy, pan Rochester, Jackob Frye z Assassin's Creed: Syndicate

Ve stejný den jsem byla nucena přepisovat abecedu do školy. Abych pravdu řekla, nemám to vůbec ráda. Na druhou stranu se při tom stíhám dívat na filmy, i když povětšinou hlavně muzikály nebo seriály, a necítím se špatně vůči knihy ležící vedle mě. A ten den jsem měla dělat opravdu nezáživnou abecedu, která mi ještě navíc nešla a hned ze začátku jsem udělala několik kaněk. Musela jsem začít znovu a ožel tak film, na který se rodiče s bratrem ten večer dívali. To mi vlastně ani tak nevadilo jako to, začínat znovu a znovu linkovat papír, odměřovat. Udělala jsem si prvních pár řádků a potom se dala do psaní. Samozřejmě, když jsem došla konce, musela jsem počkat až tuš zaschne, abych ji nerozmazala pravítkem. Vzala jsem si papír, násadku s dámskou špičkou a podle obrázku, co mi visí na šňůrce nad stolem, jsem začala kreslit Percivalda Gravese z Fantastických zvířat.

Po Percivaldovi se ozvala má závislost na Les Misérables. První přišel na řadu Enjolras v podání neskutečně zlatého Aarona Tveita, kterému se mi podařilo zlomit nos - omlouvám se, Aarone - nicméně to nedopadlo nijak hrozně. Když to vezmeme kolem a kolem. Teprve po něm jsem nakreslila svou platonickou lásku, představitele pijana Grantaira, George Blagdena. První obrázek se mu sice nepodobá, možná až na některé nejasné rysy. Druhý, kde už je jako kudrnatý Grantaire, se mu podobá mnohem více. Alespoň podle mě, každý může říct něco jiného.

 

Co se mi ale skutečně líbí, jsou mé kresby Geralta z Rivie, Zaklínače z jedné z mých oblíbených sérií. A také Marigolda, méně pak Ciri. Všechny čtyři obrázky jsou na základě herní podoby. Předejdu případným otázkám: hru jsem nehrála, třebaže mě láká. Všechny tři postavy řadím mezi své oblíbené postavy - především tedy Marigolda. A zde budu citovat jednu svou kamarádku z jejího komentáře na DA: "Sláva držakým bardům!", jistě není více co dodávat.

Nevím, jak jinak tento článek zakončit, než ukázkou prací, na kterých aktuálně pracuji. Na jedné je inspektor Javert, opět z Les Mis, kterého si tam zahrál senzační Russell Crowe. Je to i taková ukázka, jak vypadají mé skici a postup následného stínování. Druhý bych ráda namalovala temperami, je to tedy jen skica, na kterou přijde barva. Bude to můj první člověk temperou a já se toho upřímně děsím, nebudu vám nic nalhávat. Jde o známého country zpěváka Johnnyho Cashe, jako dárek mému tátovi k narozeninám. Štěstí, že mi bude po ruce děda - ten kreslí a maluje úžasně, tedy mi bude jakousi pomocí v nouzi. Inu, hlavní bude, když táta muže na obrázku pozná.